Polské socialistické porodnice měly k ideálu daleko. Pobyt v těchto zařízeních znamenal pro mnoho žen traumatizující zkušenost. Přístup personálu, nedostatek soukromí a bolestivé zásahy byly běžnou součástí porodního procesu. Jaké podmínky tedy panovaly v porodnicích socialistického Polska a proč byl tento systém pro mnoho žen noční můrou?
Ideologie a porodnická praxe: Ženy na vedlejší koleji
V roce 1980, kdy socialistický systém dominoval polskému zdravotnictví, byla porodnická péče postavena především na efektivitě, nikoli na komfortu či lidském přístupu. Nastávající matky byly považovány za součást dobře fungujícího stroje, kde nebyl prostor pro individuální přístup či empatii. V tomto systému nikdo nebral ohled na strach nebo bolesti žen, které vstupovaly do porodnice jako anonymní osoby, odstřiženy od světa i vlastních potřeb.
Prvotní vyšetření: Jedinečný zážitek plný bolesti
Hned při vstupu do porodnice se od žen vyžadovalo, aby se zbavily veškerých osobních věcí, včetně spodního prádla a oblečení. Na oplátku dostaly krátkou noční košilku s hlubokým výstřihem, která byla často poškozená nebo bez šňůrek na uvázání. Tento oděv však nebyl pouze nepohodlný; ženy se v něm musely pohybovat i před cizími lidmi, což přinášelo další ponižující zážitek.
Porodní asistentky prováděly prvotní vyšetření na běžném lehátku, kde se ženy musely vyrovnat s intenzivní bolestí, kterou v některých případech popisovaly jako nesnesitelnou. „Trvalo to deset nekonečných minut,“ popsala jedna z žen, která si dodnes vzpomíná na ponižující a bolestivé vyšetření.
Porod jako tovární výroba: Chladný systém bez empatie
Porodní oddělení socialistického Polska fungovala jako továrny. Nastávající matky zde měly předepsané role, které vyžadovaly absolutní poslušnost a podřízení se rozkazům lékařů a porodních asistentek. Jakékoli otázky nebo protesty byly zamítnuty s chladným přístupem. „Nemáte osmnáct, tak žádná hysterie,“ řekl lékař ženě, která se odvážila zeptat na povahu procedury.
I v devadesátých letech, po konci socialistického režimu, zůstaly některé zastaralé přístupy v porodní péči. Personál stále očekával, že ženy budou mlčky poslouchat a akceptovat veškerá rozhodnutí lékařů bez odmluv.
Bolest a nedostatek anestezie: Péče o matku až na posledním místě
Jednou z nejdiskutovanějších otázek byla absence ulevování od bolesti. Lékaři se často zříkali zodpovědnosti za úlevu od bolesti a ženám pouze říkali, že „to se musí vydržet“. Sešívání po císařském řezu bylo prováděno bez jakéhokoli umrtvení, přičemž žena byla pouze přivázána k posteli, aby se nehýbala. Některé ženy popisovaly tento proces jako noční můru, která zanechala trvalé jizvy nejen na těle, ale i na psychice.
Dítě bylo matce odebráno hned po porodu a označeno číslem. Tímto číslem bylo dítě během celé hospitalizace identifikováno, což zcela eliminovalo osobní kontakt mezi matkou a dítětem.
Podmínky pro novorozence: Hladem plačící děti a nezájem personálu
Prvorodičky se často nedočkaly podpory v otázkách správné techniky kojení, což vedlo k tomu, že děti trpěly hladem a plakaly v nemocničních pokojích. Přístup sester a lékařů byl naprosto lhostejný k těmto situacím, což vedlo mnoho žen k tomu, že příště zvažovaly porod doma, kde se mohly postarat o své děti lépe než v nemocnici.
Změna přichází pomalu: Politické reformy a jejich vliv na porodnictví
Až s politickými změnami, které přišly po konci socialistického režimu, se začaly poměry v porodnictví pomalu měnit. I když byl proces zlepšování pomalý a náročný, postupně se začala objevovat lepší péče a větší důraz na respektování potřeb matek. Dnes již porodnice v Polsku nabízejí moderní služby a přístup zaměřený na individuální přístup a respekt k ženám.
zdroj: lifee.cz
zdroj: hl.obrázek
zdroj: fotka1
