Ti, kteří se narodili před rokem 1990, jsou jako hrdinové hollywoodských filmů. Je to skutečný zázrak, že vůbec přežili! , ne balenou minerálku…
NIKDY JSME SE NENUDILI…
… A dokonce jsme si hráli venku bez dozoru. Neměli jsme mobilní telefony ANI CHYTRÉ HODINKY , takže nám rodiče nemohli posílat neustálé zprávy s obavami, ale věděli, že žijeme a že jsme pořádku.
RÁDI JSME JEDLI
… Ale naše každodenní strava obsahovala mnohonásobně vyšší smrtelnou dávku všeho, co je na „zakázaném seznamu“ fitness guru. V kakau nebyly žádné vitaminy A, B, C, D ani E, ale my jsme ho milovali. Pili jsme koncentrovaný střízlivý sirup s cukrem, ne se sladidly! Zralé ovoce jsme si sami sbírali ze stromů a málokdy jsme ho před konzumací umyli.
V TOM ČASE JSME BYLI PŘÁTELI!
Jen jsme procházeli kolem, zvonili, hráli fotbal, stolní tenis, vysedávali na ulici. Prostě jsme šli, rodiče nás nemuseli někam posílat ani nás nechat čekat… Ale stejně jsme tady.
Mlátili jsme se klacky, házeli míčky, ale přežili jsme. Rány se nám zahojily a pásku přes oči jsme nenosili.
Hrát mohli jen ti zdatní. Ti, kteří neuměli kopat do míče, se nemohli přidat k fotbalovému týmu a museli se na nás jen dívat nebo si najít jinou hru či jiného spoluhráče.
Na LÁSKU jsme se nedívali v televizi, jen jsme ji prožívali. Po prvním polibku nám poskočila srdce a cítili jsme se tak krásně!
I když nás učitelka zahnala do kouta nebo nám dala facku, nevolali jsme policii, ani to neřekli rodičům. Naučili jsme se základním lidským hodnotám a pochopili a věděli, co znamená odpovědnost, vina, cit a povinnost.
Samozřejmě jsme byli hrdinové. Pro dnešní mladé lidi je těžké to pochopit, pokud to vůbec chtějí pochopit!
