Ignác Bertovič, zakladatel a ředitel masokombinátu Berto, byl známý svou pevnou vůlí a oddaností k rodinné tradici. Pocházel z malé obce Lozorno v Bratislavském kraji a během své kariéry se stal ikonou slovenského masného průmyslu. Jeho tragická smrt na motorce šokovala nejen rodinu, ale také širokou veřejnost a všechny, kteří si jeho výrobky oblíbili.
Smutná událost na cestě mezi Malackami a Pezinkem
V neděli, při jízdě na motorce, došlo k nešťastné nehodě mezi Malackami a Pezinkem na silnici v oblasti Pezinská Baba. Přestože byl Ignác zkušený jezdec, nezvládl smyk a přejel do protisměru, kde se srazil s protijedoucím vozem. Zraněním podlehl na místě, což pro rodinu a blízké znamenalo nepopsatelnou ztrátu.
Osudový telefonát s maminkou
Před osudnou nehodou se Ignác ještě naposledy rozloučil se svou maminkou slovy: „Mami, svítí slunce, jdu na motorku.“ Tato věta se pro jeho blízké stala bolestným symbolem jeho posledního dne.
Bertovičova kariéra a rodinná tradice
Ignác byl synem a vnukem řezníků. V rodině se řemeslo dědilo po generace. Dědeček byl farmářem a vyhlášeným řezníkem, který tradici předával dál, přestože rodinu zasáhlo znárodnění a kolektivizace. Otec Ignáce rovněž pracoval v masném průmyslu a rozhodl, že jeho syn také půjde na řezníka. Již ve dvanácti letech se Ignác účastnil zabijaček, což ho připravilo na jeho pozdější podnikatelskou dráhu.
Zakladatel úspěšného masokombinátu Berto
Ignác si po pádu komunismu otevřel vlastní podnik – masokombinát Berto. Jeho důraz na kvalitu produktů a rodinné hodnoty zajistil firmě popularitu nejen v Bratislavském kraji, ale také po celém Slovensku. Berto se specializovalo na tradiční masné výrobky, které si získaly oblibu mezi milovníky poctivých uzenin a masa.
Reakce veřejnosti a přátel na tragickou ztrátu
Smrt Ignáce Bertoviče přinesla silné reakce nejen v rodném Lozorně, ale i mezi přáteli a kolegy. Igor, soused zesnulého, jej popsal jako skvělého člověka: „Byl to skvělý chlap, sportovní typ, pohodář.“ Další přátelé a zaměstnanci potvrzují jeho pevné zásady a lidský přístup, díky kterému byla spolupráce s ním nejen profesionální, ale také přátelská.
Zaměstnanci vyjadřují vděčnost
Jeden z jeho zaměstnanců vyjádřil velkou vděčnost za možnost pracovat s ním: „Jsem tu už 24 let. Kdyby nebyl tak dobrý člověk, už bych tu nebyl.“ Tento citát dokonale vystihuje atmosféru, kterou Ignác kolem sebe šířil, a důvod, proč byl oblíbený jak mezi svými pracovníky, tak i mezi zákazníky.
zdroj: blesk.cz
zdroj: hl.obrázek
zdroj: fotka1