Nostalgie po socialismu může někoho zahřívat, ale není to život, který bychom si přáli znovu zažít.
Po roce 1948 přišla vlna znárodňování a Československo se ubíralo cestou Sovětského svazu. Státní obchod ovládl téměř veškerý trh, zemědělci se stali „jézéďáky“ a s normalizací zmizela jakákoliv soutěž. To všechno bylo patrné.
Nedostatek zboží byl běžným jevem, fronty na banány a nedostatek toaletního papíru byly normou. Lidé se s tím sice sžívali, ale to neznamená, že to bylo ideální. Dokonce i toaletní papír a džíny, když byly k dispozici, byly považovány za zázraky socialismu.
Vaření za socialismu nebylo nic jednoduchého, ženy nemohly plánovat jídla, protože byly závislé na nejistotě obchodů. I když dnes máme v obchodech vše, co potřebujeme, nemáme vždy dost peněz.
Kromě potravin chyběly i jiné věci, jako cihly, autodíly nebo hygienické potřeby. Nedostatek vytvářel prostředí pro korupci, což je něco, co můžeme vidět i dnes.
Fronty byly běžné, kdekoliv jste se podívali, a i přes pevné ceny se královalo. Pojízdné prodejny byly často jedinou možností, jak sehnat základní potraviny, zejména na venkově.
Tuzex byl zahraniční obchodní ráj v socialistickém Československu, ačkoliv se oficiálně bony nemohly za koruny koupit, černý trh s nimi kvetl.
Nostalgie po socialismu může být dílem mládí, ale byl to jen torzo světa, který jsme tehdy vnímali.
zdroj: https://medium.seznam.cz/ pinterest
