Když 29. července 1946 přišla na svět ve slovenské Tornaľe, nikdo netušil, že se z ní stane jedna z nejvýraznějších a nejdéle působících tváří československé a české televize. Saskia Burešová letos oslavila osmdesáté narozeniny – a obrazovky neopustila.
Jméno jako obraz mateřské lásky k umění
Neobvyklé jméno má příběh sám o sobě. Saskia Burešová, v občanském průkazu vedená jako Obdržálková (příjmení přijaté sňatkem), se narodila během služebního pobytu rodičů na Slovensku. V televizním vysílání si vždy ponechala své dívčí příjmení Burešová. Jméno Saskia jí vybrala maminka: byla nadšenou obdivovatelkou nizozemského malíře Rembrandta a pojmenovala dceru po jeho manželce. Po gymnáziu Jana Nerudy v Praze se pokusila o přijímací zkoušky na DAMU, kam se však nedostala, a absolvovala odbornou školu filmové techniky na Barrandově. Herecká kariéra ji nakonec zavedla úplně jiným směrem, než původně čekala – a bylo to ku prospěchu celých generací televizních diváků.
Konkurz na Barunky otevřel dveře hlasatelny
Do televize se Burešová dostala oklikou. Přihlásila se na konkurz na roli Barunky v televizní adaptaci Babičky – projekt se nakonec nerealizoval, ale televizní tvůrci na ni nezapomněli. Pomohla i náhoda: spolužákem na gymnáziu Jana Nerudy byl Jaromír Hanzlík, jehož maminka – asistentka režie – doporučila Saskii jako svěží, neokoukanou moderátorskou tvář. V roce 1967 tak debutovala spolu s Eduardem Hrubešem ve čtrnáctideníku pro vojáky základní služby Poštovní schránka – místo moderátorky v něm vyhrála v živě vysílaném konkurzu, kde rozhodovala porota ve studiu i televizní diváci. Po srpnu 1968 byl pořad přejmenován na Dopravní magazín a v původní podobě zanikl, Burešová však zůstala.
Hlasatelka, moderátorka, ikona: pět cen TýTý
Po sňatku s televizním režisérem Petrem Obdržálkem působila jako programová hlasatelka Československé televize. Proslula dokonalou profesionalitou, vytříbenou mluvou a bezchybnou prací s jazykem – a diváci to ocenili: pětkrát zvítězila v anketě TýTý v kategorii Hlasatelka dne. V letech 1971 až 1975 uváděla s Vladimírem Dvořákem populární estrádní pořad Televarieté. Byl to právě tento typ televizní práce, který z ní udělal symbol elegance a spolehlivosti pro celé generace diváků – podobně jako se jiné legendy staly ikonami svých oborů: třeba Jiřina Bohdalová slaví 95 let s kariérou trvající téměř devět dekád.
Kalendárium: pořad, který trvá dodnes
Po zániku hlasatelského pultíku nezahálet. Od roku 1993 moderuje populárně-naučný pořad Kalendárium na ČT1 – týdeník mapující výročí významných osobností a událostí. V roce 2026 Česká televize nové díly stále vysílá. Zažila řadu ředitelů Československé a později České televize – a byla to právě ona, kdo na Silvestra 1992 v přímém přenosu přivítala diváky do prvního dne existence samostatné České republiky. Po revoluci se s manželem pokusila o podnikání: otevřeli kosmetický salon, zrekonstruovali prostory. Podnikání nakonec zkrachovalo. Televizní práce ji však nikdy neopustila.
Ztráta manžela a osmdesátiny v pohybu
Od roku 1972 byla provdána za televizního režiséra Petra Obdržálka; mají spolu syna Petra, narozeného v roce 1974. Těžkou zkouškou se pro Burešovou stal 3. září 2025, kdy zemřel její manžel Petr Obdržálek ve věku 84 let. Přesto Kalendárium neopustila. V kondici se udržuje prací na zahradě a péčí o chalupu v severních Čechách. Svá životní zastavení shrnula v autobiografické knize Saskia – Co jsem ještě neřekla. Letošní osmdesátiny oslavila aktivně – mimo jiné na finálovém galavečeru Muž roku 2026 v Náchodě. Kariéra přesahující půl století ji řadí mezi výjimečné zjevy nejen české, ale i evropské televizní historie.
Zdroje: Česká televize – životní jubileum, Blesk.cz, Týden.cz, Marianne.cz, Wikipedia – Petr Obdržálek)