Ernest ve svém dojemném článku sdílí: „Napsal jsem to před několika lety na památku Bolo, černobílého pitbula, který miloval procházky až do posledních chvil svého života. Nakonec zvládl ujít sotva 15 stop, než se zastavil a podíval se na mě: ‚Nemohu jít dál. Ale nemysli si ani na chvíli, že jsme s procházkou skončili.’“
Tyto pocity jsou univerzální, bez ohledu na to, jakého mazlíčka ztratíte. Doufám, že Ernestova moudrá slova přinesou útěchu vám nebo někomu, koho znáte.
„Někteří z vás, především ti, kteří si myslí, že vašeho psa vzala ‚smrt‘, tomu možná neporozumí. Nerad to vysvětluji, ale protože tu nebudu navždy, musím to říct.
Psi nikdy neumírají. Nevědí, jak na to. Jsou unavení, velmi staří a bolí je kosti, ale neumírají. Kdyby to tak bylo, netěšili by se pokaždé na procházku, dokonce i tehdy, když jejich staré kosti říkají: ‚Ne, ne, ne, procházka fakt není dobrý nápad.‘ Ne, psi vždycky chtějí jít na procházku. Možná udělají jen krok, než je staré šlachy přinutí k odpočinku, ale to jsou prostě psi. Oni chodí.
Není to tak, že by jim vaše společnost vadila. Naopak, procházka s vámi je pro ně vším. Vy, symfonie pachů, to je jejich svět. Kočičí výkal, stopa jiného psa, hnijící kuřecí kost a vy. To je jejich dokonalý svět, a v dokonalém světě není místo pro smrt.
Možná vás bude zajímat také příběh psa jménem Boy.
Když si myslíte, že váš pes zemřel, není to tak. On jen usnul ve vašem srdci. A mimochodem, šíleně tam vrtí ocasem, a proto vás hrudník tolik bolí a neustále pláčete. Kdo by neplakal se šťastným psem vrtícím ocasem ve svém srdci? A u toho vrtění si pes říká: ‚Díky, šéfe! Díky za teplé místo na spaní navždy ve tvém srdci.‘
Když poprvé usnou, neustále se ze spánku probouzejí, a proto neustále pláčete. Časem však spí více. (Pamatujte si, že psí čas je jiný než ten náš. Když vezmete psa na procházku, je to den plný dobrodružství během jedné lidské hodiny. Pak se vrátíte domů a je to týden, alespoň pro psa to tak je, než se dostane na další procházku. Není divu, že milují procházky.)
Jak jsem říkal, usnou ve vašem srdci a když se probudí, vrtí ocasem. Po několika psích letech spí déle, a u vás by to bylo stejně. Celý život to byl hodný pes a vy oba to víte. Být hodným psem po celou dobu je únavné, zvláště když stárnete a vaše kosti vás zradí, když padnete na obličej a nechce se vám ven močit, když prší, ale přesto to uděláte, protože jste hodný pes. Takže pochopte, že poté, co ve vašem srdci usnuli, budou spát déle a déle.
Ale nenechte se zmást. Nejsou ‚mrtví‘. Nic takového neexistuje. Spí ve vašem srdci a probudí se, když to nejméně čekáte. Je mi líto lidí, kteří nemají ve svém srdci psy. Tolik toho ztratili. Promiňte, teď musím plakat.“
Děkujeme ti, Erneste, za to, že jsi se s námi podělil. Bolo byl velmi šťastný pitbul.
Toto je jeden z našich oblíbených článků ze stránky DogHeirs. Určitě to sdílejte s každým milovníkem psů.
zdroj: sdilejte.to