Martin Jelínek
Ne každá žena má povahu na to stát se učitelkou. Jejich jednání totiž může ovlivnit děti na celý život. Jedna taková učitelka před lety ponížila dívku před spolužáky. Proč by to dělala? Stačilo ji k tomu, že matka žačky pracovala jako uklízečka.
Takové chování je bohužel dnes stále aktuální, ačkoliv se jedná o příběh starý mnoho let. Společenské rozdíly mezi lidmi sice již nejsou formální, někteří ale stále mají pocit, že jsou lepší než ostatní. Přitom lidé pracující rukama mohou často vydělávat více peněz než oni sami.
Ředitelka z dítěte uklízečky
Ilona byla kdysi dávno třídní učitelkou na základní škole. Ač učila mnoho let, stále si byla jistá některými svými názory. Jednou z jejich žaček byla dívka jménem Misy. Dívka byla ve většině předmětů průměrným studentem, neustále ale excelovala v matematice. Pravidelně se účastnila matematických olympiád, kde překonávala svoje vrstevníky. Myslíte si, že Ilona dívce předpovídala zářnou budoucnost? To byste se spletli.
Dívčina rodina neměla příliš peněz. Oba její rodiče se živili manuální prací, Iloně ale v krku ležela spíše dívčina matka. Ta pracovala jako uklízečka na jejich škole. Po vyučování měla na starost úklid tříd a chodeb. Misy po škole často zůstávala a matce s úklidem pomáhala. Ze začátku ji za to škádlili její spolužáci, ty si na to ale po pár měsících zvykli a už jim na tom nic zvláštního nepřipadalo.
Přenést se přes to ale nemohla právě Ilona. Svoji nevoli k dívce dávala často otevřeně najevo. Pokaždé, když dívka uspěla na matematické olympiádě, nemohla si odpustit, aby třídě nesdělila svůj názor. Dětem pravidelně vysvětlovala, že nás k úspěchu předurčuje naše rodina a její postavení. Z dcery uklízečky se tak v jejích očích může stát zas a pouze uklízečka, což dívce neustále opakovala. „Dítě uklízečky nikdy nebude generálním ředitelem a dítě ředitele nikdy neklesne na úroveň uklízečky,“ byla její oblíbená věta.
pexels
Odplata po letech
Misy si však na svoje zadostiučinění musela počkat až na sraz po dvaceti letech. Z učitelky Ilony se stala zahořklá stařena, se kterou se kromě žáků přestali bavit i její kolegové. Když se svých bývalých studentů ptala, kam to v životě dotáhli, u Misy ani na chvilku nezaváhala a zeptala se ji, kde že myje ty podlahy. Dívka jí klidných hlasem odpověděla, že je generální ředitelkou velké stavební firmy. Na konci srazu nezapomněla staré učitelce nabídnout odvoz domů od svého soukromého řidiče.
