*Ve středu 19. srpna 2026 přišly desítky lidí do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mariánských Lázních, aby se naposledy rozloučily s Vladimírem Páralem – spisovatelem, jehož romány formovaly českou literaturu po více než půl století. Autor kultovních děl jako Soukromá vichřice, Katapult nebo Mladý muž a bílá velryba odešel ve věku nedožitých 94 let.*
Poslední sbohem v lázeňském městě
Smuteční obřad proběhl ve dvou částech: nejprve od 10:00 v úzkém rodinném kruhu, poté byl od 11:00 otevřen veřejnosti. Mše se zúčastnila v kostele asi padesátka lidí, další desítky přišly vzdát poctu před jeho vchod. Na pietní akci dorazili i zástupci Karlovarského a Ústeckého kraje. Farář Řehoř Pavel Urban při mši uvedl, že Páral by si nepřál, aby kvůli jeho odchodu truchlili, ale aby si jej pamatovali a vzdali hold jeho životu.
Páral zemřel v neděli 9. srpna krátce před půlnocí – na parte je jako den úmrtí uveden právě 9. srpen, byť zprávy o jeho skonu se šířily jako zpráva z rána 10. srpna, dne jeho narozenin. Zemřel ve věku nedožitých 94 let.
Muž, který v chemické laboratoři objevil literaturu
Vladimír Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze. Vystudoval chemické inženýrství a poté pracoval v různých chemičkách především na Ústecku a Liberecku jako vědecký pracovník. Teprve od roku 1967 se stal spisovatelem z povolání. Většina jeho knih se odehrává v prostředí chemického průmyslu – přiznával, že právě odtud čerpal nejvíce inspirace. Jako chemik měl blízko k experimentu: aplikoval způsob pozorování z laboratoře na společnost a lidi pozoroval trochu jako pod lupou.
Černá pentalogie, která otřásla normalizací
Páralovo jméno se natrvalo zapsalo do české literatury především dvěma cykly – Černou a Bílou pentalogií. V Černé pentalogii, kam patří romány Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi a Profesionální žena, se zaměřil na kritiku zmechanizovaného moderního života: bere na paškál věčnou honbu za majetkem, kariérou a mocí. Jeho novely a romány osobitým způsobem zachycovaly mezilidské vztahy na pozadí reality socialismu. Čtenáře přitahoval tématy partnerských vztahů, stereotypu každodenního života i touhy po vlastnictví. Po románu Milenci a vrazi z roku 1969 bylo Páralovi režimem naznačeno, že nesouhlas s normalizací by měl z jeho próz vymizet, a záhy nato změnil styl.
Bestsellery na plátně i na divadelních prknech
Celkem vydal 21 knih, z nichž řada vyšla také v zahraničí. Sedm jeho děl se dočkalo filmového zpracování a mnohá byla převedena na divadelní jeviště. Velké úspěchy u čtenářů slavily v 60. a 70. letech romány Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena, Mladý muž a bílá velryba či Radost až do rána. Poté, co napsal Muka obraznosti, rozhodl se Páral opustit reálná témata a napsal čtyři sci-fi romány. Na Páralovy knihy se za komunistického režimu stávaly dlouhé fronty. V roce 2010 získal Cenu Ladislava Fukse za celoživotní přínos české literatuře.
Mariánské Lázně: jeho druhý domov i literární dědictví
Páral žil střídavě v Mariánských Lázních a Praze od roku 1995 a stal se součástí místního kulturního a společenského života. V roce 2017 symbolicky podepsal základní kámen mariánskolázeňské Stezky spisovatelů a stal se jejím prvním spisovatelským patronem – stezka se začala realizovat v roce 2018. Město po jeho skonu vyjádřilo soustrast rodině i čtenářům a připomnělo, že spisovatel zde zanechal nezaměnitelnou stopu.
Zdroje: ČeskéNoviny.cz, Rozhlas Karlovy Vary, Chebský deník, Deník.cz